Ing. Miroslav Suchý
Vystudoval jsem Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, strojní fakultu, obor "Tepelné a jaderné stroje a zařízení". Po studiu jsem nastoupil do Závodu energetické strojírenství plzeňské Škodovky, kde jsem své technické znalosti z oboru uplatňoval v ekonomickém oddělení. Ekonomické vědomosti jsem pak doháněl v nejrůznějších kursech a samostudiem po práci. Kromě toho jsem absolvoval stáže v Německu u firmy Siemens (controlling a ekonomika obchodu s investičními celky) a v USA u Chase Manhattan Bank (bankovní produkty v zahraničním obchodě, řízení rizik). Dále jsem se věnoval studiu managementu, absolvoval jsem Advanced Management Insitute, program podporovaný ekonomickou fakultou Georgetown University ve Washingtonu, D.C. Díky znalostem a píli jsem se v brzké době vypracoval do pozice finančního ředitele ve společném podniku Škoda v Číně. Od roku 1997 pracuji jako OSVČ, věnuji se obchodně-ekonomickému poradenství. Hlavní náplní této práce je všestranná pomoc firmám v rámci zahraničních vztahů.
Strávil jsem mnoho času v cizině i v různých regionech naší krásné vlasti. Ve Vejprnicích mám ale své kořeny. Proto, když jsem chtěl vlastní dům (postaven před čtyřmi lety), padla volba samozřejmě na Vejprnice. Mám tři děti (10, 12 a 14 let), pro něž jsem hledal dostatek prostoru pro aktivní vyžití. Rozhodl jsem se pro pozemek na samém okraji obce, abychom byli co nejblíže přírodě. Jaké ale bylo zklamání z neustále se rozšiřující zástavby, ale i z mizejících polních cest. A tak si mohu vyběhnout "do přírody" jedině na svůj pozemek. Když se ale podívám jen kousek dál, vidím, že něco není v pořádku. Jako dětské hřiště slouží silnice, na které si hrají téměř všechny děti v okolí. Pobíhají mezi zaparkovanými auty, ale i mezi jedoucími. Děsí mě představa, že jednou někdo nebude dost pozorný. Ač "na venkově", je to situace horší než v proklínaných sídlištích.
Vždy jsem se aktivně angažoval ve věcech, které se týkají nás všech, proto jsem jaksi samozřejmě projevil zájem uplatnit své schopnosti i pro obec. Vždyť obec je ekonomickým subjektem, kterému bych coby ekonom mohl v mnoha oblastech pomoci. Byl to ovšem rozvoj obce bez respektu k potřebě zvyšování kvality životního prostředí, co mě přivedlo zajímat se hlouběji o dění ve Vejprnicích. Bez předsudků a jakékoliv zaujatosti analyzuji fakta. Přesto se mnohokrát přistihnu, jak nevěřím, že žijeme v 21. století. Občanská společnost, demokracie, právo svobodně projevit svůj názor - to jsou mnohdy prázdná slova. Obec nesmí fungovat na principu: "kdo není s námi, je proti nám". Obec je tu pro nás pro všechny. A trestat spoluobčany za jiný názor? To je přece naprostá zvrácenost. Jak že jsou neposlušní spoluobčané trestáni? Slyšel jsem mnohé o místech v domově důchodců, ve školce, v kroužcích i o šikaně ve škole. V nejbližším okolí je jasným ukazatelem chybějící vstup na pozemek, loňský rok pak poznamenaly diskriminační sazby za svoz odpadu.
Coby ekonom jsem vždy sledoval náklady, abych je udržel co nejníže, a výnosy, aby byly co nejvyšší. V případě Vejprnic mám opět informace o tom, že je tomu právě naopak - majetek se pořizuje draze, aby se pak jiný mohl pro obec nevýhodně prodat či pronajmout. Zato lidé věrní vedení obce jaksi zázračně bohatnou. Výběrová řízení se drží pod pokličkou, smlouvy v utajení, probíhají úkony, které neprojednalo zastupitelstvo ani rada obce. Již čtvrt století máme v zemi demokracii. Vejprnice jsou, doufám, že osamoceným, ostrovem, kde toto slovo patří do oblasti sci-fi. Proto jsem se rozhodl kandidovat v obecních volbách. Dejme demokracii šanci.